• Polski
  • Czeski
  • Słowacki
  • Angielski
Pracownia na rzecz Wszystkich Istot

Ochrana velkých šelem

Potrava

Zpracování tykající se potravy vlka výrazně zdůrazňují, že volně žijící savci ze řadu kopytníků, jako třeba jelen Cervus elaphus, srnec Capreolus capreolus a prase divoké Sus scrofa tvoří jeho základní potravinový zdroj.

Studie potravy vlka v Polsku ukázala, že jak druhové složení kořistí, tak i jejich procentní podíl v potravě se výrazně mění v závislosti na stanovišti, hojnosti a dostupnosti jednotlivých zvířecích skupin anebo na ročním období. (Jędrzejewski et al. 2012). Byly zaznamenány výrazné oblastní rozdíly ve vlčí stravě:

V severovýchodním Polsku vlci nejčastěji lovili jeleny, srnce, prasata divoká, bobry Castor fiber a losy Alces alces (Jędrzejewski et al. 2012). Obdobné potravinové preference prokazovali vlci ze západního Polska, v kterých potravě největší podíl měli srnci, prasata divoká, jeleni, zajíci Lepus europaeus a bobři (Nowak et al. 2011). V potravě vlků z východní populace (okolí Lublina) výrazně převažovali srnci, zatímco jedinci z jihovýchodní části země (Karpaty) se specializovali na lov jelenů. Jejich potrava je doplňována jinými menšími druhy. Sporadicky se také živí mršinou. Podíl hospodářských zvířat v potravě polských vlků je neznačný (Nowak et al. 2011, Jędrzejewski et al. 2012).

Vlci loví své kořisti spolu s celou smečkou. Větší rodinné skupiny loví větší zvířata, avšak lovecký úspěch záleží na povětrnostních podmínkách nebo fyzické kondici potenciální kořisti. Vlci dovedou několik minut honit svou kořist s rychlostí zhruba kolem 60 km/h, nicméně ne všechny pokusy o odchyt zvěře jsou úspěšné. Vlci optimalizují svoje energetické úsilí a vybírají kořisti nejlehčí k lovu, nejčastěji jejich kořistmi jsou tedy staří, nemocní nebo mladí jedinci. Z jelenovitých vlci nejčastěji loví mláďata a samice, z prasat divokých jejich kořistmi se nejčastěji stávají selata. Po úspěšném lovu vlci začínají konzumaci v souladu s rodinnou hierarchii. (Wierzbowska 2010).