Studie, jež byla prováděna v Bělověžském národním parku, neukázala preference z hlediska osídleného porostu (Jędrzejewska a Jędrzejewski 1998). V severovýchodním Polsku vlci často osídlovali rozlehlé komerční borové monokultury (Jędrzejewski et al. 2004). Údaje získané na terénu Polska ukazují, že je to poměrně plastický druh schopný osídlit oblasti s různými podmínkami prostředí. Většina pozorování vlků pochází z oblastí charakteristických vysokým stupněm zalesnění, který dosahuje 50-80%. Zvlášť výrazně se tyto preference jeví v jižním Polsku (Jędrzejewski et al. 2005). Nicméně v severozápadním Polsku, tyto šelmy úspěšné osídlují oblasti s pouhým 11% stupněm pokrytí terénu lesy (Jędrzejewski et al. 2004).
V severovýchodní části země se vyskytují rovněž na rozlehlých bahenních územích, která nabízejí mnohá a těžce dostupná útočiště (Jędrzejewski et al. 2004). Důležitým faktorem, ovlivňujícím osídlení vlků v dané oblasti, je dostupnost potravinového základu. Odhaduje se, že pro udržení stabilní populaci je vyžadováno soustředění savců z řadu kopytníků dosahující 50 kg biomasy/1 km povrchu. Vlci se rozhodně vyhýbají oblastem s vysokým stupněm zalidnění, tedy místům ležícím v sousedství velkoměst a aglomerací, stejně jako místům, která jsou charakteristická hustou silniční sítí (přes 0,2 státních a krajských silnic/ 1 km² povrchu).